domingo, 26 de febrero de 2023

olga fiódorovna bergholz / mi casa













En la casa donde viví muchos años
desde donde dejé el invierno del sitio,
una luz aparece otra vez en las ventanas anochecidas.
Es rosada, festiva, elegante.

Espiando las tres ventanas que solían ser mías,
recuerdo: la guerra sucedió aquí.
Oh, como nos oscurecimos, sin un atisbo de esperanza...
y todo oscureció, todo oscureció en este mundo...

Después el dueño no llamó a la puerta,
como si hubiera olvidado el camino a su propia casa. 
Donde está él ahora, ¿vagando despistado?
¿Cuál es el último lugar que le dio refugio?

No. No sé quién vive allí ahora,
en esos cuartos donde tú y yo solíamos vivir,
Quién, en las noches, llama a esa puerta,
Quién dejó el empapelado azul como estaba,
el mismo empapelado elegido hace tanto tiempo...
lo reconocí desde afuera a través de la ventana.

La ventana llamando al hogar,
despertando memorias tan diáfanas, de luz olvidada,
que pienso qué clase de gente vivió aquí,
buena, amorosa gente.

Incluso hay niños pequeños, 
y alguien joven que está siempre enamorada,
y el cartero sólo trae buenas noticias,
y sólo los amigos verdaderos vienen en vacaciones.

Quiero tan intensamente que alguien sea feliz
Allí, donde yo sufrí tanto.

Que posea todo lo que me fue denegado,
y todo a lo que renuncié por la guerra...

De cualquier forma, llegará el día
donde la nieve copiosa y el crepúsculo resplandeciente
iluminarán mis memorias amadas
tan vívidamente que no resistiré llamar a esa puerta,
entrar en mi casa, pararme en el umbral
y preguntar... sí, preguntar: "¿qué hora es?"
o pedir "agua", como hice en esas calles de guerra.

Si eso sucede, no me juzgues
respóndeme con confianza y compasión,
después de todo, vine aquí a mi casa,
y lo recuerdo todo y creo en nuestra felicidad.

***
Olga Fiódorovna Bergholz (San Petersburgo, 1910-1975)
Versión de Emilia Gutiérrez

/

МОЙ ДОМ

*

А в доме, где жила я много лет,
откуда я ушла зимой блокадной,
по вечерам опять в окошках свет.
Он розоватый, праздничный, нарядный.

Взглянув на бывших три моих окна,
я вспоминаю: здесь была война.
О, как мы затемнялись! Ни луча...
И все темнело, все темнело в мире...

Потом хозяин в дверь не постучал,
как будто путь забыл к своей квартире.
Где до сих пор беспамятствует он,
какой последней кровлей осенен?

Нет, я не знаю, кто живет теперь
в тех комнатах, где жили мы с тобою,
кто вечером стучится в ту же дверь,
кто синеватых не сменил обоев -
тех самых, выбранных давным-давно...
Я их узнала с улицы в окно.

Но этих окон праздничный уют
такой забытый свет в сознанье будит,
что верится: там добрые живут,
хорошие, приветливые люди.

Там даже дети маленькие есть
и кто-то юный и всегда влюбленный,
и только очень радостную весть
сюда теперь приносят почтальоны.
И только очень верные друзья
сюда на праздник сходятся шумливый.

Я так хочу, чтоб кто-то был счастливым
там, где безмерно бедствовала я.

Владейте всем, что не досталось мне,
и всем, что мною отдано войне...

Но если вдруг такой наступит день -
тишайший снег и сумерек мерцанье,
и станет жечь, нагнав меня везде,
блаженное одно воспоминанье,
и я не справлюсь с ним и, постучав,
приду в мой дом и встану на пороге,
спрошу... Ну, там спрошу: "Который час?"
или: "Воды", как на войне в дороге,-
то вы приход не осуждайте мой,
ответьте мне доверьем и участьем:
ведь я пришла сюда к себе домой
и помню все и верю в наше счастье...

1946

No hay comentarios.:

Publicar un comentario