egon bondy / de "realismo total"

XXVII.

Ella caminó por Praga

ella fue al peluquero

ella caminó por Praga

y llovió un poco

ella alcanzó ni tranvía

ni bus

Ella estaba triste

 

Lindo al salir de Praga

llanuras solares

sobre lo que llovió

sobre lo que llovió

la vida es rica

como un trozo de tocino

y más

 

Ella se sentó sobre la mesa

en la cabeza de un gallo

frente al maestro

con piernas grandes

ella era tan fea

ella era tan marginada

y se casará 

 

Compró ilegalmente

compró arenque

compró gloria

y profiteroles de boda

compró motos

libros y cañones

Así es la vida

 

Se necesitan dos mil

ochocientos cincuenta

para ahorrar en comida

y dar a luz

 

para que crezcan

dos personas por cada una

somos pocos de todos modos

 

Ella tiene una inflamación del útero

no dará a luz

ya no es feliz

es mejor que se mate

tiene un sarpullido en el cuerpo

en la frente de crisoprasa

es suficiente

 

La vida es hacer lo correcto

Que yo viva es hacer lo correcto 

soy apto para la vida

no cabe en un resfriado

se vive mejor y

la vida es aún mas feliz

ya tenemos tubos fluorescentes

~

XXX.

He estado mirando los viejos volúmenes de Minotauro

Me recuerdan a la revista de la sociedad arqueológica

Incluso tengo unos posters en mi pared

algunos cuadros surrealistas y reproducciones

Básicamente soy una persona feliz.

~

 

XXXI.

Me despedí de María

Dijo que tenía náuseas.

La espié

El otro vino a su apartamento

Fueron juntos a la ciudad

Volvieron por la noche

Luego no volvieron a salir

María nos quiere a los dos

~

XXXII.

Te tumbas y él mira en tu regazo

Eres muy feliz

Levantas las piernas y le acaricias la cabeza

y un letrero de neón parpadea y parpadea

los soldados marchan por la calle

han vuelto a disparar en Ruzyně.

Alguien ha sido arrestado en la fábrica de nuevo

y no puedo asimilarlo

porque estoy soñando con cómo lo harías

bésame

~ 

XXXIII.

María tiene un hijo

Un esclavo

que yace en su tumba

 

~

XXXIV.

Mi amado ha muerto

Ella abortó

el bebé de otro hombre

 

~

XXXV.

No hay que esperar mucho

aconsejé a un camarada en la fila del Comité Nacional

Si consigues el apartamento de los detenidos

te asignarán uno sin demora

~

 

XXXVI.

 

Vivir y no vivir

Son molestos

¿Por qué nací

sin ti?

~

 

XXXVII.

Salí hacia la terminal del tranvía

Había flores floreciendo

La gente en el carro se ríe

y habla sobre la primavera

Es marzo otra vez

***

Egon Bondy (Praga, 1930-Bratislava, 2007)

Versiones de Nicolás López-Pérez

Libro completo en checo

/

XXVII.

Chodila po Praze

chodila k holiči

chodila po Praze

a trochu pršelo

neměla na tramvaj

ani na autobus

byla smutná

 

Za Prahou veliké

sluneční planiny

na kterých pršelo

na kterých pršelo

život je vydatný

jako kus slaniny

a i víc

 

Seděla u stolu

na hlavě kokrhel

naproti pánovi

s velkýma nohama

byla tak ošklivá

byla jak vyvrhel

bude svatba

 

Kupujte načerno

kupujte slanečky

kupujte slávu a

svatební věnečky

kupujte motorky

knihy a kanony

to je život

 

Bere dva tisíce

osm set padesát

ušetří na jídle

a bude roditi

 

aby zas přibylo

lidí o jednoho

beztak je nás málo

 

Má zánět dělohy

nebude roditi

nemá už radosti

radši se zabíti

má v těle vyrážku

na čele chrysopras

dostane přidáno

 

Život je správná věc

i žít je správná věc

hodí se k životu

hodí se do rýmu

žije se lépe a

žije se veselejc

máme už zářivky

~

XXX.

Prohlížel jsem si staré ročníky Minotaura

Připomínají mi časopis archeologické společnosti

Mám na stěně dokonce viset

několik surrealistických obrazů a reprodukcí

jsem v podstatě veselý člověk

~

 

XXXI.

Rozloučil jsem se s Marií

Říkala že je jí nevolno

Špehoval jsem ji

Do bytu za ní přišel ten druhý

Šli spolu do města

V noci se vrátili

Potom už nevyšli

Marie nás oba miluje

~

XXXII.

Ležíš a on se ti dívá do klína

jsi velice šťastná

zvedáš nohy a hladíš ho po hlavě

a neonová reklama blinky blinky

a po ulicích pochodují vojáci

v Ruzyni opět někoho zastřelili

v továrně opět někoho zatkli

a já nejsem s to to vnímat

protože sním o tom jak bys mne

políbila

~ 

XXXIII.

Marii se narodil syn

je to robě

které leží v hrobě

 

~

XXXIV.

Má milá umřela

Dělala si potrat

co ho měla od jiného to dítě

 

~

XXXV.

Není třeba dlouho čekat

radila soudružka ve frontě na Národním výboru

Seženete-li byt po zatčeném

přidělí vám ho bez průtahů

~

 

XXXVI.

V přístavě v kterém se

přiváží ovoce

stojím a dívám se

na zem

 

V poledne usednu

abych se zotavil

v tom denním bezednu

sezením

 

Mám málo vůle a

mám málo logiky

společně odplujem někam

 

Žití i nežití

obé je otravné

proč jsem se narodil

bez tebe

~

 

XXXVII.

Rozjel jsem se na konečnou stanici trolejbusu

Rozkvetly tam květiny

Lidé v trolejbusu se smějí

a vyprávějí o jaru

je zase březen

egon bondy / de "realismo total" (más selecciones)

XIX

María me besa

pese a que estamos cansados.

~

XXI

María da a luz en un mes.

"Vamos", le dije

"Curémonos para que estemos un poco felices"

¿Qué le pasa a mi bebé?

No es mío de todas formas.

Me odia aún más que yo a ella,

porque la amo

~

XXII

Mi amor por ti no se detiene en tu vida

si después de tu muerte te amaré aún más

Cuando mueras solo podrás amarme

Lloro con inmensa tristeza

sobre la idea de lo arrepentida que estás

que ya no puedes amarme

Porque aunque no creo en el alma

Es imposible

acabas de morir

Y todo empieza desde el principio

Encontraré a mi niño narciso perdido

Primero empezaré a reconocer tu pelo

Luego miraré debajo de tus párpados

ahora no puedes tocar los ojos con tus dedos

Tus manos son muy infelices

porque no tocan las mías

No te enterraré de inmediato

Quiero ver como apestas

y esparcirte

porque no te mereces nada mas

 

Y luego estaré solo

y abandonado

~

XXIII

Por mucho tiempo tuve sueños terribles

después de hablar con María

Su antigua pareja saliendo del baño con ella

y yo buscándola por todos los pasillos

de algún pub rancio de campo

María tiene siete meses de embarazo

Entonces me curé terriblemente

y cuando quería que me culiara

ella no quiso.

~

XXIV

Estoy tan aburrido

Aburrido incluso en mis sueños

pero no estoy aburrido por inactividad

sino porque todo es inútil.

~

XV - Revolución Rusa

En el trigésimo segundo aniversario 

de la Gran Revolución Socialista de Octubre

Los huelguistas del ČKD Sokolovo cambiaron a estándares duros

La harina se liberó de la explotación atada.

Se publicó un nuevo código penal.

El camarada Kaganovich habló sobre la paz

Tuviste gripe

y finalmente dormimos juntos

***

Egon Bondy (Praga, 1930-Bratislava, 2007)

Versiones de Nicolás López-Pérez

/

XIX.

Marie m ne líbá ačkoli nás to oba unavuje

~

XXI.

Marie má za měsíc rodit

"Pojď" řekl jsem jí

"Opijeme se ať jsme trochu veselí"

Co je mi po dítěti

stejně není moje

Nenávidí mne ještě víc než já ji

neboť já ji přitom miluji

~

XXII.

Má láska k tobě nepřestává na tvém životě

možno-li po smrti tě budu milovat ještě víc

Až umřeš budeš už vůbec moci milovat jen mě

Rozpláči se příšerným smutkem

nad představou jak lituješ

že mne už nemůžeš milovat

Neboť ačkoli nevěřím v duší

je přece nemožné

abys ty umřela jen tak

A všechno začne od začátku

Najdu svůj ztracený dětský narcismus

Nejprve začnu poznávat tvé vlasy

Pak se ti podívám pod víčka

teď lze se očí dotknouti prstem

Tvé ruce jsou velmi nešťastné

neboť se nedotýkají mých

Nedám tě hned pohřbít

chci vidět jak budeš smrdět

a rozsypávat se

protože si nic jiného nezasloužíš

 

A pak budu tak sám

a opuštěn

~

 

XXIII.

Dlouho v noci se mi zdály příšerné sny

po rozhovoru s Marií

Její dřívější milenec s ní obcoval na záchodě

a já ji hledal všemi chodbami

nějaké zatuchlé venkovské hospody

Marie je v sedmém měsíci těhotenství

Pak jsem se příšerně opil

a když jsem chtěl aby se mnou souložila

nechtěla

~

 

XXIV.

 

Strašně se nudím

Nudím se dokonce i ve spánku

ale není to nuda z nečinnosti

ale protože je všechno zbytečné

~

 

XXV. - VŘSR

 

O třicátém druhém výročí

Velké říjnové socialistické revoluce

přešli úderníci ČKD Sokolovo

na tvrdé normy

Byla uvolněna mouka z vázaného hospodářství

Byl vydán nový trestní zákoník

Soudruh Kaganovič promluvil o míru

Ty jsi měla chřipku

a nakonec jsme se spolu vyspali

egon bondy / de "realismo total" (más selecciones)

X.

Los altavoces en las calles anuncian la hora exacta.
Horas en que se apaga la electricidad:
los resultados de las últimas ejecuciones
y eventos deportivos.

~

XI.

Leí un informe sobre un juicio a traidores
cuando viniste
Al rato te desnudaste
me acosté contigo
y como siempre, fuiste amable

Cuando te fuiste
Leí la parte
sobre su ejecución

~

XII.


Los presos se levantan a las seis
mean y luego se turnan
en un balde en la esquina de la celda
A las seis y media es el desayuno
En festivos hay café con leche

~

XIII.

Estoy sentado en mi celda
viendo el cartel
pegado en la pared contraria
donde está escrito
Cuerpo de Guardias de Prisión
la clase obrera golpea el puño
o solo miran por la ventana
detrás de la cual está la torre
y el cielo a veces maravillosamente
azul

~

XIV.

Sigo siendo yo al otro lado del río
en un mirador desde Smíchov
Puedo verlos desde la ventana y sobre de ellos
grandes nubes de lluvia
Bandadas negras de golondrinas y perdices
se retiran allí en el otoño
aunque ahora es diciembre.

~

XV.

Los oficiales y sus esposas
caminan bien vestidos
por Praga, yo los miro desde un café
Los convictos y sus esposas
caminan mal vestidos
Los miré
acusadoramente
Me gustan mucho
los oficiales y sus mujeres

~

XVI.

Los amantes también caminan por Praga
enroscándose como mi lápiz
Por eso están cesantes
Entonces no me gustaría tener un amante

~

XVII.

Te quedaste dormido hace un rato
Tal vez es el amanecer
y tal vez sea la luna
estas acostado en mis almohadas
y a todas las estaciones de tren de Praga
llegan como todas las noches
trenes con armas de la Unión Soviética

***
Egon Bondy (Praga, 1930-Bratislava, 2007)
Versiones de Nicolás López-Pérez

/

X.

Tlampače na ulicích oznamují přesný čas
hodiny v nichž se vypíná elektřina
výsledky nejnovějších procesů
a sportovních utkání

~

XI.

Četl jsem zprávu o procesu s velezrádci
když jsi přišla
Po chvíli jsi se svlékla
a když jsem k tobě lehl
byla jsi jako vždy příjemná

Když jsi odešla
dočetl jsem zprávu
o jejich popravě

~

XII.

Vězni vstávají v šest hodin
pak stelou a střídají se na kbelíku v rohu místnosti
v půl sedmé je snídaně
a o státních svátcích bílá káva

~

XIII.

Sedím ve své cele
a pozoruji plakát
připevněný na protější zdi
na němž je napsáno
Sbor vězeňské stráže
úderná pěst dělnické třídy
nebo se dívám z okna
za nímž je věž
a obloha někdy podivuhodně
modrá

~

XIV.

Stále mne to táhne přes řeku
na vysoké kopec nad Smíchovem
vidím je z okna a nad nimi
velké dešťové mraky
Černá hejna vlaštovek a jiřiček
stahují se tam na podzim
teď je však prosinec

~

XV.

Důstojníci a jejich ženy
chodí pěkně oblečeny
po Praze a já se na ně dívám z kavárny
Trestanci a jejich ženy
chodí špatně oblečeni
díval jsem se na ně
v kriminále
Mám tak rád
důstojníky a jejich zeny

~

XVI.

Také milenci chodí po Praze
rozviklaní jako má tužka
Proto jsou v práci liknaví
Neměl bych tedy mít rád milence

~

XVII.

Před chvílí jsi usnula
Snad se rozednívá
a snad je to měsíc
ty ležíš na mých polštářích
a všemi pražskými nádražími
přijíždějí jako každé noci
vlaky se zbraněmi ze Sovětského svazu

egon bondy / de "realismo total" (más selecciones)

III.

En el pasto
mientras tenías que estar en el trabajo
te besé

IV.

Praga baila
Praga es alegre

V.

Estoy alegre en Moscú
y hay alegría en Praga
Tengo una amante
y juntos somos felices

La primavera es bella
y es una sala de baile alegre
en la cual
nosotros bailamos

VI.

Mi polola me regaló una flor
Sobre ella, bailé y lloré.
Me dio mucha vergüenza
porque ella era desagradable.
En otoño hay flores desagradables.
debido a un clima insuficiente
aunque esto era verano
cuando se supone que las flores son hermosas

VII.

Conocí a un soldado de guardia
Te daré un hijo, me gritó
y me golpeó.

IX. – Conducción de la UJC

Ayer fue el congreso de la Unión de Jóvenes Checoslovacos.
Pioneros y pioneras en camisas azules marcharon con los estandartes de Praga.
Los estudiantes llevaban pancartas con eslóganes.
Los trabajadores están construyendo
un templo para el Cuerpo de Seguridad Nacional.
La manifestación terminó en la plaza de la ciudad vieja.
con el discurso el presidente de la república.
Él dijo:
Nos movemos constantemente hacia la construcción del socialismo en nuestra patria.
Liderado por nuestro modelo, la Unión Soviética.

***
Egon Bondy (Praga, 1930-Bratislava, 2007)
Versiones de Nicolás López-Pérez

/

TOTÁLNÍ REALISMUS

*

III.

V trávě
zatímco jsi měla být v práci
jsem tě políbil

IV.

V Praze se tančí
V Praze je veselo

V.

Je veselo v Moskvě
a je radost v Praze
Mám rád svou milenku
a jsme veselí spolu

Krásné je jarní počasí
a jsou veselé tančírny
ve kterých
tančíme

VI.

Má přítelkyně mi darovala květinu
Tančil jsem nad ní a plakal
velice jsem se styděl
neboť byla ošklivá
Na podzim bývají ošklivé květiny
vlivem neuspokojivého počasí
toto však bylo v létě
kdy květiny mají být krásné

VII.

Potkal jsem vojáka ve službě
Já ti dám pacholku rozkřikl se na mě
a vrazil mi facku

IX. - SJEZD ČSM

Včera byl sjezd Československého svazu mládeže
Svazáci a svazačky v modrých košilích pochodovali se standartami Prahou
Studenti nesli transparent s heslem
Dělníci budují
SNB chrání Na Staroměstském náměstí se zakončila manifestace
projevem presidenta republiky
Ve své řeči pravil
Spějeme stále vpřed k budování socialismu v naší vlasti
vedeni naším vzorem Sovětským svazem

egon bondy / de "realismo total"

I

Quería recordar a María
pero no puedo.
Quería recordar el amor
pero no puedo.
Quería recordar la ejecución del compañero
pero ya está amaneciendo afuera
y desperdicié una noche en vano
mientras todo se ha ido.
En realidad no queremos morir.
Tenemos que empezar de nuevo.

Y tenemos que empezar de nuevo
si no queremos morir
mientras todo se ha ido.
Desperdicié una noche en vano
ya está amaneciendo afuera.
Quería recordar la ejecución del compañero
pero no puedo.
Quería recordar el amor, pero
no puedo.
Quería recordar a María.

Y tenemos que empezar de nuevo.
mientras todo se ha ido.
Ya está amaneciendo afuera
y desperdicié una noche en vano.
Quería recordar el amor
si no quiero morir
pero no puedo.

~

II.

Esta tarde, cuando me iba de donde mi padre
que me acababa de echar de la casa,
un anciano reía dentro del tranvía
y el conductor bromeaba con un niño.

Íbamos pasando las casas
y luego alrededor de los jardines y canchas de tenis
alrededor de una piscina cerrada.
Cuando llegamos al Moldava
el viento se levantó.
En ese lugar a veces hacía olas
de hasta 30 cm.

~

VIII.

Porque soy el mejor poeta vivo
estaba pensando en la poesía
cuya única medida es en segundos
que gasto en impotencia.

~

X.

Los altavoces en las calles anuncian la hora exacta.
Horas en que se apaga la electricidad:
los resultados de las últimas ejecuciones
y eventos deportivos.

~

XVIII.

Entre las palomas que vuelan sobre nuestra calle
también una avioneta
arroja folletos.
Luchamos por la paz.

~

XX.

Leí esto tarde esta noche.

~

XXVI

Hoy es viernes
y se exhiben nuevas películas
en las calles
que se parecen a un gueto.
Se rueda una película rusa muda.
No hay nada más que ver.

~

XXVIII.

Carteles que cubren Praga:
nuestro ejército
nuestros huelguistas
mi amor por María
y mi odio por su bebé
las ejecuciones de mis amigos
y la impotencia de dejar Praga.
Son como mis sueños terribles
y mi aburrimiento horrible.

***
Egon Bondy (Praga, 1930-Bratislava, 2007)
Versiones de Nicolás López-Pérez

Originales acá.
Más versiones acá.

/

I.

Chtěl jsem si vzpomenout na Marii
ale nemohu
chtěl jsem si vzpomenout na lásku
ale nemohu
chtěl jsem si vzpomenout na soudruhovu popravu
ale venku už svítá
a já zbůhdarma promarnil noc
zatímco to všechno je pryč
a my vlastně nechceme-li umřít
musíme začít znovu

A musíme začít znovu
nechceme-li vlastně umřít
zatímco všech no je pryč
zbůhdarma jsem promarnil noc
venku už svítá
chtěl jsem si vzpomenout na soudruhovu popravu
ale nemohu
chtěl jsem si vzpomenout na lásku ale
nemohu
chtěl jsem si vzpomenout na Marii

A my musíme začít znovu
zatímco všechno je pryč
venku už svítá
a já jsem zbůhdarma promarnil noc
chtěl jsem si vzpomenout na lásku
nechci-li vlastně umřít
ale nemohu

~

II.

Dnes odpoledne jsem odjížděl od svého otce
který mě právě vyhodil z domova
smál se uvnitř v tramvaji jeden stařík
a průvodčí škádlil dítě

Jeli jsme kolem domů
a pak kolem zahrad a tenisových kurtů
kolem zavřené plovárny
Když jsme přijížděli k Vltavě
zvedl se vítr
který v těchto místech dělá někdy vlny
až třiceticentimetrové

~

VIII.

Protože jsem největší žijící básník
přemýšlel jsem o poezii
Jediným jejím měřítkem jsou vteřiny
jež trávím v bezmocnosti

~

X.

Tlampače na ulicích oznamují přesný čas
hodiny v nichž se vypíná elektřina
výsledky nejnovějších procesů
a sportovních utkání

~

XVIII.

Mezi holuby poletuje nad naší ulicí
také eroplán
který rozhazuje letáky
Mír vybojujeme

~

XX.

Četl jsem dnes dlouho do noci

~

XXVI.

Dnes je pátek
a uvádějí nové filmy
v ulicích
jež připomínají ghetto
hrají jeden němý ruský film
který už není nikde vidět

~

XXVIII.

Plakáty jimiž je polepena Praha
naše armáda
i naši úderníci
má láska k Marii
a moje nenávist k jejímu dítěti
popravy mých přátel
a nemohoucnost odjeti z Prahy
jsou jako mé příšerné sny
a mé hrůzné nudy