milan kundera / dos poemas

Ser poeta significa

llegar al final

al final del movimiento

al final de la esperanza

al final de la pasión

al final de la desesperación

Entonces solo cuenta

no una vez no una vez

o puede suceder que

la suma de vidas resulte

ridículamente baja

¡Cómo un niño te tambalearás

por siempre en una tablita de multiplicar!

Ser poeta significa 

llegar al final cada vez

~

¡Llévame contigo a donde quiera que vayas!

Ya sea que vayas lejos o hasta la casa de campo.

No interferiré contigo. No, no querría eso.

¡Me hago más joven! ¡Quieres! No tendré cuerpo.

 

Seré solo una niñita, solo un perro, seré pequeña.

Solo te pondré una bufanda alrededor del cuello...

 

Ya sea que vayas lejos donde el dolor no duela,

ya sea que vayas a tu trabajo arduo de cada día.

 

¡Llévame contigo! ¡Me convertiré en cualquier cosa!

Seré una migaja en tu bolsillo, por ejemplo. 

***

Milan Kundera (Brno, 1929)

Versiones de Nicolás López-Pérez

/

Být básníkem to znamená

jíti až na konec

Na konec pochyb

na konec doufám

na konec vášně na

konec zoufání

Pak teprv sečítat

Dřív ne Dřív ne

Nebo se může stát že

součet života vyjde ti

směšně nízký

Že se jak dítě budeš potácet

věčně jen v malé násobilce

! Být básníkem to znamená

jít vždy až na konec

~

Vezmi mne s sebou, ať půjdeš kamkoli!

Ať půjdeš do dálek, či před dům do polí.

 

Já ti nebudu překážet. Ne, to bych nechtěla.

Já se ti umenším! Chceš! Budu bez těla.

 

Budu jen děvčátko, jen pejsek, budu malá,

budu jen kolem tvého krku přehozená šála...

 

Ať půjdeš do dálek, kde bolest nebolí,

ať půjdeš do své těžké denní práce,

 

vezmi mne s sebou! Stanu se čímkoli!

Stanu se třeba drobinkou v tvé kapse.