jan neruda / cantos cósmicos, vi

Creéis que las estrellas
tienen mucho, pero mucho dolor.
Cada una se lamenta con nosotros
sobre el valle de las lágrimas.

Tienen un arduo trabajo
giran, corren, brillan,
cien mil millas recorren
tras pedazos de su existencia.

Trabajan arduamente hasta cansarse
torturando sus cuerpos dorados;
polvo cósmico se están sacando
de sus frentes majestuosas.

***

Jan Neruda (Praga, 1834-1891) Písně kosmické. Praga: Československý Spisovatel, 1959.
Versión de Nicolás López-Pérez

/

Písně kosmické, VI

Věřte, že také hvězdičky
mnoho, ba mnoho bolí,
každá si s námi naříká
slzavé na oudolí.

Mají svou drsnou lopotu,
točí se, běží, svítí,
stotisíc mil vám přeběhnou
pro kousek živobytí.

Do únavy se lopotí,
trýzní svá zlatá těla,
kosmický prach si stírají
ze vznešeného čela