mediateca de poesía personal-universal del ayer y del mañana desde MMXVII/
martes, 22 de septiembre de 2020
egon bondy / de "realismo total" (más selecciones)
X.
Los altavoces en las calles anuncian la hora exacta.
Horas en que se apaga la electricidad:
los resultados de las últimas ejecuciones
y eventos deportivos.
~
XI.
Leí un informe sobre un juicio a traidores
cuando viniste
Al rato te desnudaste
me acosté contigo
y como siempre, fuiste amable
Cuando te fuiste
Leí la parte
sobre su ejecución
~
XII.
Los presos se levantan a las seis
mean y luego se turnan
en un balde en la esquina de la celda
A las seis y media es el desayuno
En festivos hay café con leche
~
XIII.
Estoy sentado en mi celda
viendo el cartel
pegado en la pared contraria
donde está escrito
Cuerpo de Guardias de Prisión
la clase obrera golpea el puño
o solo miran por la ventana
detrás de la cual está la torre
y el cielo a veces maravillosamente
azul
~
XIV.
Sigo siendo yo al otro lado del río
en un mirador desde Smíchov
Puedo verlos desde la ventana y sobre de ellos
grandes nubes de lluvia
Bandadas negras de golondrinas y perdices
se retiran allí en el otoño
aunque ahora es diciembre.
~
XV.
Los oficiales y sus esposas
caminan bien vestidos
por Praga, yo los miro desde un café
Los convictos y sus esposas
caminan mal vestidos
Los miré
acusadoramente
Me gustan mucho
los oficiales y sus mujeres
~
XVI.
Los amantes también caminan por Praga
enroscándose como mi lápiz
Por eso están cesantes
Entonces no me gustaría tener un amante
~
XVII.
Te quedaste dormido hace un rato
Tal vez es el amanecer
y tal vez sea la luna
estas acostado en mis almohadas
y a todas las estaciones de tren de Praga
llegan como todas las noches
trenes con armas de la Unión Soviética
***
Egon Bondy (Praga, 1930-Bratislava, 2007)
Versiones de Nicolás López-Pérez
/
X.
Tlampače na ulicích oznamují přesný čas
hodiny v nichž se vypíná elektřina
výsledky nejnovějších procesů
a sportovních utkání
~
XI.
Četl jsem zprávu o procesu s velezrádci
když jsi přišla
Po chvíli jsi se svlékla
a když jsem k tobě lehl
byla jsi jako vždy příjemná
Když jsi odešla
dočetl jsem zprávu
o jejich popravě
~
XII.
Vězni vstávají v šest hodin
pak stelou a střídají se na kbelíku v rohu místnosti
v půl sedmé je snídaně
a o státních svátcích bílá káva
~
XIII.
Sedím ve své cele
a pozoruji plakát
připevněný na protější zdi
na němž je napsáno
Sbor vězeňské stráže
úderná pěst dělnické třídy
nebo se dívám z okna
za nímž je věž
a obloha někdy podivuhodně
modrá
~
XIV.
Stále mne to táhne přes řeku
na vysoké kopec nad Smíchovem
vidím je z okna a nad nimi
velké dešťové mraky
Černá hejna vlaštovek a jiřiček
stahují se tam na podzim
teď je však prosinec
~
XV.
Důstojníci a jejich ženy
chodí pěkně oblečeny
po Praze a já se na ně dívám z kavárny
Trestanci a jejich ženy
chodí špatně oblečeni
díval jsem se na ně
v kriminále
Mám tak rád
důstojníky a jejich zeny
~
XVI.
Také milenci chodí po Praze
rozviklaní jako má tužka
Proto jsou v práci liknaví
Neměl bych tedy mít rád milence
~
XVII.
Před chvílí jsi usnula
Snad se rozednívá
a snad je to měsíc
ty ležíš na mých polštářích
a všemi pražskými nádražími
přijíždějí jako každé noci
vlaky se zbraněmi ze Sovětského svazu
Suscribirse a:
Comentarios de la entrada (Atom)
No hay comentarios.:
Publicar un comentario