egon bondy / de "realismo total"

I

Quería recordar a María
pero no puedo.
Quería recordar el amor
pero no puedo.
Quería recordar la ejecución del compañero
pero ya está amaneciendo afuera
y desperdicié una noche en vano
mientras todo se ha ido.
En realidad no queremos morir.
Tenemos que empezar de nuevo.

Y tenemos que empezar de nuevo
si no queremos morir
mientras todo se ha ido.
Desperdicié una noche en vano
ya está amaneciendo afuera.
Quería recordar la ejecución del compañero
pero no puedo.
Quería recordar el amor, pero
no puedo.
Quería recordar a María.

Y tenemos que empezar de nuevo.
mientras todo se ha ido.
Ya está amaneciendo afuera
y desperdicié una noche en vano.
Quería recordar el amor
si no quiero morir
pero no puedo.

~

II.

Esta tarde, cuando me iba de donde mi padre
que me acababa de echar de la casa,
un anciano reía dentro del tranvía
y el conductor bromeaba con un niño.

Íbamos pasando las casas
y luego alrededor de los jardines y canchas de tenis
alrededor de una piscina cerrada.
Cuando llegamos al Moldava
el viento se levantó.
En ese lugar a veces hacía olas
de hasta 30 cm.

~

VIII.

Porque soy el mejor poeta vivo
estaba pensando en la poesía
cuya única medida es en segundos
que gasto en impotencia.

~

X.

Los altavoces en las calles anuncian la hora exacta.
Horas en que se apaga la electricidad:
los resultados de las últimas ejecuciones
y eventos deportivos.

~

XVIII.

Entre las palomas que vuelan sobre nuestra calle
también una avioneta
arroja folletos.
Luchamos por la paz.

~

XX.

Leí esto tarde esta noche.

~

XXVI

Hoy es viernes
y se exhiben nuevas películas
en las calles
que se parecen a un gueto.
Se rueda una película rusa muda.
No hay nada más que ver.

~

XXVIII.

Carteles que cubren Praga:
nuestro ejército
nuestros huelguistas
mi amor por María
y mi odio por su bebé
las ejecuciones de mis amigos
y la impotencia de dejar Praga.
Son como mis sueños terribles
y mi aburrimiento horrible.

***
Egon Bondy (Praga, 1930-Bratislava, 2007)
Versiones de Nicolás López-Pérez

Originales acá.
Más versiones acá.

/

I.

Chtěl jsem si vzpomenout na Marii
ale nemohu
chtěl jsem si vzpomenout na lásku
ale nemohu
chtěl jsem si vzpomenout na soudruhovu popravu
ale venku už svítá
a já zbůhdarma promarnil noc
zatímco to všechno je pryč
a my vlastně nechceme-li umřít
musíme začít znovu

A musíme začít znovu
nechceme-li vlastně umřít
zatímco všech no je pryč
zbůhdarma jsem promarnil noc
venku už svítá
chtěl jsem si vzpomenout na soudruhovu popravu
ale nemohu
chtěl jsem si vzpomenout na lásku ale
nemohu
chtěl jsem si vzpomenout na Marii

A my musíme začít znovu
zatímco všechno je pryč
venku už svítá
a já jsem zbůhdarma promarnil noc
chtěl jsem si vzpomenout na lásku
nechci-li vlastně umřít
ale nemohu

~

II.

Dnes odpoledne jsem odjížděl od svého otce
který mě právě vyhodil z domova
smál se uvnitř v tramvaji jeden stařík
a průvodčí škádlil dítě

Jeli jsme kolem domů
a pak kolem zahrad a tenisových kurtů
kolem zavřené plovárny
Když jsme přijížděli k Vltavě
zvedl se vítr
který v těchto místech dělá někdy vlny
až třiceticentimetrové

~

VIII.

Protože jsem největší žijící básník
přemýšlel jsem o poezii
Jediným jejím měřítkem jsou vteřiny
jež trávím v bezmocnosti

~

X.

Tlampače na ulicích oznamují přesný čas
hodiny v nichž se vypíná elektřina
výsledky nejnovějších procesů
a sportovních utkání

~

XVIII.

Mezi holuby poletuje nad naší ulicí
také eroplán
který rozhazuje letáky
Mír vybojujeme

~

XX.

Četl jsem dnes dlouho do noci

~

XXVI.

Dnes je pátek
a uvádějí nové filmy
v ulicích
jež připomínají ghetto
hrají jeden němý ruský film
který už není nikde vidět

~

XXVIII.

Plakáty jimiž je polepena Praha
naše armáda
i naši úderníci
má láska k Marii
a moje nenávist k jejímu dítěti
popravy mých přátel
a nemohoucnost odjeti z Prahy
jsou jako mé příšerné sny
a mé hrůzné nudy